Skip to Content

Barevný rádcovský kurz 2011/2012 - 1.víkend

Úvodní obrázek: 

Zajímá vás, jaký byl první víkend již celkové třetího ročníku Barevného rádcovského kurzu? Letošní ročník hned na svém startu aspiruje na několik nej. Nejvíce lidí v přípravném týmu, nejvíce účastníků za historii rádcovských kurzů v Hradci Králové a třeba taky největší zapojení středisek do kurzu, máme totiž účastníky ze všech šesti hradeckých středisek.

První víkend přinášíme očima Ivči Trummové, jedné ze čtyř nových nadějných členů týmu BRKu, která mimojiné absolvovala minulý ročník v roli rádkyně...

Zelená, červená, modrá, žlutá, ale vlastně i fialová, hnědá, tyrkysová, oranžová, černobílá a růžová – všechny možné barvy byly obsaženy i na letošním prvním víkendu Barevného rádcovského kurzu. První ze tří víkendů se konal v  Jaroměřské klubovně, hradeckým skautům dobře známé, na konci listopadu.

Mrzlo, jako když praští, ale sníh nebyl, půda byla podmáčená, nebe ponuré, ale skauti přece nejsou žádná másla! Ale radši úplně od začátku.

Celý proces příprav začal rok dopředu. To jsme se zatím jen párkrát sešli, seznámili jsme se s tím, co bude a co je potřeba. Nový tým instruktorů byl u začátku činnosti. Hlavní fáze příprav na BRK ale probíhala až během podzimu. Týden před samotným zahájením byl kritický nejvíc, ale když se na to dívám zpětně, veškerá snaha se zatím zúročila a první třetina byla úspěšná.

Pátek odpoledne. Někteří vyrazili na místo už ráno, aby stihli připravit vše potřebné. Já i ostatní patroni jsme byli v klidu, na nás zas tak mnoho nestálo, snad jen popadnout batoh a přijet včas. Tak jsme tedy bagáž popadli a včas jeli. Na místo určení jsme dorazili s několikaminutovým zpožděním.

Vítr si pohrával s listím okolo, byl typický listopadový večer, všude tma a světlo z pouličních lamp, vlezlá zima, zvuky odjíždějících vlaků. Skupina mladých odhodlaných skautů vyšla zpoza rohu s již vyluštěným klíčem. Rozděleni na čtvrtiny hledali svého patrona. Po chvíli spatřili barevně oblečené postavy a ihned k nim zamířili. Červená, zelená, modrá a žlutá – každý z frekventantů kurzu si našel svou barvu podle klíče. Nově zformované družiny vyrazily vstříc dobrodružství.

Po několika hrách, které nám připomněly již dávno zapomenutá jména a přiblížily nás sobě navzájem, jsme se přes celou Jaroměř dostali až k samotné klubovně. Zde čekal rádce první úkol, který vyžadoval trochu pohybu a snažení – vysvobození rádcovské stezky z tajemného kruhu, který byl velmi temný a tajemný a navíc střežený namakanými strážci v podobě většiny instruktorů. Rádci jsou ale fištróni a sportovní duch jim rozhodně nechybí, a tak jim ulovení stezky ze spárů instruktorů nedělalo větší problémy.

Ráno, raníčko, vítalo by nás sluníčko, kdyby nebyl listopad, ale dobrá nálada nechyběla. Špatná taky ne. Dohady o tom, jestli je rozcvička v tuto nekřesťanskou hodinu (půl osmé) vhodná, či ne, vystřídalo mlaskání chleba na snídani. A pak hlasy přenášejících. Začali jako obvykle koncem – zpětnou vazbou, protože té se pak využívalo po celý víkend pro zhodnocení programů, které proběhly. Pokračovali tím, co je rádcova hlavní náplň – schůzky a program na nich. Světluška představil skautský výchovný program se všemi jeho detaily a zajímavostmi, prý dokonce i část slovenského. Zipi vedla přednášku o schůzce jako takové a ukázala, že stavba a struktura schůzky není jen tak a nesmí se podceňovat. Terka naučila naše rádce, jak má vypadat správně připravená hra. Když už měli přednášek a sedavého programu asi po krk, odpoledne frekventanti zaplnili velkou akční hrou, při které, jakožto cizinci, běhali po úřadech, naháněli byrokracii a snažili se získat české občanství. Finální přísahu se několika podařilo složit.

Za dlouhých zimních večerů se povídá u svíček, ani na BRKu to nemohlo chybět. Protože jen za večerní poetické atmosféry se toho dá vymyslet nejvíc ke skautské ideje, významu tří principů a zákonům. Rádci se konečně po celé sobotě pořádně rozpovídali, někteří poprvé a bohužel i naposled. V konečné zpětné vazbě hodnotili tento program jako jeden z nejpodařenějších.

I v neděli mělo sluníčko asi lepší práci, než vítat skauty na Jaroměřsku, ale to nás neodradilo. Vstali jsme a chlebem u snídaně jsme se prokousávali vstříc novým zážitkům a poznatkům. Ráno Tučník rádce naladil na to, jak být pro své svěřence autoritou a jak je motivovat. Tím byla odbyta i poslední přednáška prvního víkendu kurzu. Dopoledne si frekventanti stačili ještě družinově rozpohybovat klouby i mozkové závity v podobě běhavého Scrabblu. Čtyři barevné družiny mezi sebou závodily v tom, kdo nasbírá nejvíc písmen a utvoří nejoriginálnější a nejdelší slova. Sbírání písmen ale nebylo jako v pravém Scrabblu – člověk si je musel zasloužit. A tak jsme na hodinku mohli v Jaroměřském parku spatřit okolo dvaceti teenagerů, kteří běhali z jednoho konce na druhý, zpívali, recitovali básničky, házeli kostkami, ječeli radostí i hekali zklamáním.

První část vzdělávacího kurzu byla zakončena patronským setkáním. Družiny se sešly se svými patrony, které si v pátek večer pochytaly, i s garanty. Tak, jak byli rádci na začátku poučeni o zpětné vazbě, probíhalo zhodnocení celého víkendu. A co z toho vyplynulo?

Jídlo bylo rozporuplné, ale většině chutnalo. Přednášky byly velmi dobře podané a všichni rádci si našli své, co si z nich odnesli. Největším mínusem byly pravděpodobně fitky - krátké, převážně běhavé hry na rozptýlení pozornosti mezi bloky přednášek. Už byl tak sestavený harmonogram, nedalo se s tím mnoho dělat, ale aby se vše stihlo, čas na hříčky byl minimální. Proto mnohé fitky „skončily dřív, než začaly“. Z toho plyne ponaučení pro příští víkend. A nejen proto se na příští víkend těšíme.

Ivča Trummová