Skip to Content

Čekatelský kurz 20+ je za námi!

Úvodní obrázek: 

14. 1. 2012 proběhly ve středisku Na Rybárnách závěrečné zkoušky čekatelského kurzu 20+. Tato trochu unikátní vzdělávací akce byla šancí pro ty, kteří v obvyklém věku neprošli klasickým systémem skautského vzdělávání, přesto pracují s dětmi a chtějí si skautské vzdělání doplnit. 

Již na podzim jsem dostal pozvánku na čekatelský kurz 20+, který pořádal instruktorský tým VLK Stříbrná řeka a který se měl konat někdy v průběhu listopadu. Zkoušky byly určeny pro nejméně dvacetileté zájemce, kteří pomáhají s vedením oddílu a rádi by si dodělali čekatelský stupeň vzdělání, avšak nemohou si například z pracovních či rodinných důvodů dovolit dlouhé letní kurzy a též věkově již do běžného čekatelského vzdělávání jaksi „nepasují“. Úvodní setkání bylo nakonec až na začátku prosince, přičemž přezkoušení bylo stanoveno právě na 14. ledna, což nepříjemně zasáhlo do zkouškového období a tím odradilo několik zájemců o kurz z řad studentů. Toto trochu neprozíravé načasování však nakonec zůstalo jediným negativem čekatelské zkoušky 20+.

Hned úvodní setkání, na kterém se sešli zájemci z celého Královéhradeckého a Pardubického kraje ve velkém věkovém rozpětí 20 až cca 65 let, nám napovědělo, že zkouška rozhodně nebude formalitou. Hlavní postava instruktorského týmu Jan Stejskal – Johan nás ujistil, že zejména „exaktní“ obory, jako hospodaření a právo, budou prozkoušeny opravdu důkladně.

Výuka probíhala přes e-learningový systém, kde byly jednotlivé obory po přečtení výukových textů ukončeny testem, některé, zvláště ty „neexaktní“ obory, jako Myšlenkové základy či Psychologie navíc měly v požadavcích esej. Musím říct, že jsem se na zkoušku připravil důkladně a obával se náročného zkoušení.

Průběh sobotní zkoušky mě však mile překvapil. Pokud absolvent pečlivě prošel e-lerningovou platformu, poslal všem instruktorům, kteří to požadovali, esej, a byl úspěšný v závěrečných online testech, čekal ho už jen příjemný pohovor ze dvou oborů. I pokud nesplnil přístupová kritéria v jiných oborech (někteří účastníci zřejmě nebyli počítačově zdatní, proto některé testy přehlédli, nebo neuložili atd.) většinou ho příslušný instruktor dozkoušel ústně a málokdo při zkoušení neprošel. Ze zhruba třiceti účastníků zkoušky byla naprostá většina úspěšná.

Závěr: Pro toho, kdo čekatelské vzdělávání v raném roverském věku nestihl, je tento kurz velkou pomocí, protože absolvent není nucen pro doplnění vzdělání trávit letní dovolenou s věkově mnohem mladšími čekateli a učit se důkladně věci, které z titulu svých zkušeností již většinou zná. Zkouška není formalitou, ale instruktoři se snaží maximálně vyjít zájemcům vstříc. Chtějí co nejméně znesnadnit získání čekatelského stupně pro ty, kteří ho považují pouze za mezistupeň k vůdcovskému vzdělání. Většina účastníků ČK 20+ totiž hodlá pokračovat na vůdcovský stupeň, a to již klasickou formou dlouhodobějšího kurzu. Pokud jste tedy letos jeho konání prošvihli, vřele doporučuji příští ročník!