Skip to Content

Jaký byl letos závod vlčat a světlušek?

Úvodní obrázek: 

22. dubna v Hradci Králové

Zvoní budík. Je sedm hodin ráno. Rychle vstávám a připravuji se ven. Hlavně nezapomenout kroj na sebe! Nastal totiž „den D“ pro všechny vlčácké a světlušácké oddíly z Hradce Králové a jeho okolí. Za necelou hodinu už třináct hlídek společně s jejich vůdci netrpělivě vyčkávají před Jubilejní Svojsíkovou klubovnou v Kuklenách v Hradci Králové, až se to všechno rozjede.

Najednou je slyšet známá znělka z dětského filmu Karlík a továrna na čokoládu a maličcí skřítci zvaní Umpalumpové se vynořují zpoza střechy a předvádí velmi legrační tanec až to úplného vyčerpání. Vtom z „továrny“ vyjde Willy Wonka a začne vysvětlovat pravidla závodů a o co vlastně půjde. Z mého pohledu to byl velice vydařený začátek, který dokázal všechny děti okamžitě vtáhnout do děje.

Po skončení úvodní scénky začali velitelka závodu Skippy (Radka Fabiánová) a hlavní rozhodčí Náhl (Petr Náhlovský) vysvětlovat pravidla a losovaly se i startovní časy. Navíc každý oddíl dostal přiděleného cizího vedoucího, který s ním měl běžet po trase vytyčené fáborky a plnil pouze doprovodnou funkci. Běhalo se příjemnou polní cestou a lesem. Stanovišť bylo celkem deset. Hned na prvním musely děti převést znalost státní hymny a vlajky a poznat některé významné osobnosti. Dále se každá hlídka musela poprat s vymknutým kotníkem, puchýřem a bodnutím hmyzem. V lese pak děti překonávaly překážky a lezly na karamelovou horu. Nechybělo ani stanoviště s dopravními značkami. A jelikož každému po cestě vyhládlo, byla pro nás připravena i přestávka se svačinou. Posledním stanovištěm bylo vyplnění adresy na dopis, kde na druhou stranu děti výtvarně ztvárnily, jak se jim závod líbil. Tyto dopisy se zpětnou vazbou byly dětmi vhozeny do schránky.

Dlouhé čekání na výsledky závodu zpříjemňovaly doprovodné aktivity v podobě společných míčových her nebo rukodělné práce uvnitř klubovny. Každý také dostal poukázku na vuřt, který si mohl opéct na ohni.

Konečně přišel čas vyhlášení a po proslovu pana Willyho Wonky, kterého skvěle ztvárnil Tomáš Merta, se slova ujala Skippy. Na prvním místě za světlušky se umístily Skittles z Lochenic a domácí hlídka Oplatek skončila na krásném druhém místě. Třetí místo obsadily Štiky. První dvě místa postupovaly do krajského kola v Náchodě, tudíž jsme se mohly radovat i z tohoto úspěchu. Za vlčata závody vyhrála hlídka Lišek, druzí byli Páni borci a na třetím pomyslném stupínku na bedně vítězů stanuli Orli.

Můj celkový dojem ze závodů byl nad očekávání a teď už nezbývá nic jiného než se pilně připravovat na další kolo do Náchoda.

 

2. června v Náchodě

„A je to tady. Už se bude začínat,“ vykřikla jedna ze světlušek z mého oddílu Lišek z Hradce Králové, když kolem půl deváté ráno na schody Náchodského zámku vystoupila hlavní organizátorka Krajského kola vlčat a světlušek 2012 Míša (Michaela Olléová) a uvedla nás do děje spolu s dalšími postavami, které patřily do tématiky tohoto závodu.

Přes dvacet dalších rojů a smeček bylo nastoupeno na nádvoří zámku a napjatě poslouchalo příběh o králi, který byl součástí náchodských pověstí. Ty měly všechny hlídky za úkol posbírat do jedné kroniky a na konci je svázat. Děti na trati chodily podle podkov, které ztrácel cestou králův kůň.

A jelikož se přihlásilo mnoho hlídek z nejrůznějších koutů Královéhradeckého kraje, byly startovací časy velmi odlišné. Pro naši hlídku, která se skládala ze sedmi světlušek, jsem vylosovala start až na dvanáctou hodinu, proto jsme měly dostatek času a neváhaly jsme využít volnou chvíli věnováním se doprovodných aktivit, které byly velmi dobře připravené a hlavně atraktivní. Patřily mezi ně: nízké lanové aktivity, prohlídka zámecké věže a zámku, výroba placek na památku, hry důvěry a nechyběla ani stavba hradu. Naše holky hlavně zaujala velká bojovka, která byla připravena pro všechny hlídky, které zrovna nebyly na trase. Pointa byla naprosto jednoduchá běhačka s lístečky - děti proti všem vedoucím, takže jsme si také zahráli.

Konečně nadešel čas startu a náš oddíl se shromáždil na nádvoří u prvního stanoviště, kde dostal malou mapku a další instrukce. „Bystré lišky to jsme my, první oddíl Kukleny,“ zakřičely jsme společně před začátkem náš pokřik a pak všech sedm světlušek vyrazilo vpřed. Každá hlídka běžela samostatně bez vedoucích. Trasa vedla do okolí Náchodského zámku a průměrně trvala přibližně tři hodiny, takže když holky doběhly znavené, čekala na ně první odměna v podobě řízku s chlebem a okurkou. Jakmile poobědvaly, musely si jít svázat získanou kroniku. Při té příležitosti si zkusily samy vyrobit jednu placku na kroj u vedlejšího stánku s doprovodnými aktivitami.

Zbývala ještě asi hodina do vyhlášení výsledků závodu, půlhodinový skluz na začátku se povedl organizátorům dohnat, a tak jsme se šly projít do okolí a vyzkoušet lanové aktivity. Kolem páté hodiny se opět všichni shromáždili a netrpělivě čekali, až se dozví, jak dopadli v závodě. Poté vystoupil král z pověstí a poděkoval dětem za získanou kroniku a předal slovo Míše. Lišky z Hradce Králové nakonec obsadily krásné 6. místo a tak jsem mohla být na své holky právem pyšná. Za světlušky závody vyhrály a tím pádem postoupily do státního kola Medúzky z Nového Města nad Metují. Když jsem následně viděla tabulku s body a celkovými výsledky, musím uznat, že závod byl velmi vyrovnaný a konkurence opravdu veliká.

Cestou domů mně světlušky vyprávěly, co všechno zajímavého na trase zažily. Jednoznačně vyhrála disciplína problémové situace, kdy měly správně zareagovat na pochybného člověka, který je zval k sobě domů a nabízel jim bonbóny a čokoládu. Na dalších stanovištích se setkaly s rozeznáváním rostlin a zvířat, zdravovědou, orientací v terénu a prací s mapou, poznávaly slavné české i skautské osobnosti. Mezi praktické dovednosti patřilo například skládání nášivek na kroj nebo zapalování ohně na pět sirek.

Měla jsem z nich radost a bylo vidět, že jim závod mnohé dal. Hlavně zkušenosti, které jsou k nezaplacení. Nakonec se vydařilo i počasí až na chladný vítr, který byl místy opravdu nepříjemný. Celý den se obešel bez deště a přeháněk. Domů jsme dorazily vyčerpané, ale za to spokojené a plné nových zážitků.

Ilča – Ilona Pavlíková